Šli jsme s Kostičem zase koupit lístky, můj věrný pobočník je šel rozdat mezi prostý lid a já vyrazil směrem k našemu sektoru, hrozně nesnáším, když jdu na hokej a už se hraje. Vešel jsem a zrovna se zdravili kapitáni obou mužstev, u nás to byl starý, známý Pepa Mikeš, Gergela je zraněný (Ahoj Balsoji). Vešel jsem do kotle a nikdo tam nebyl, domácí fans celkem hleděli, že jsem sám. Vlezl jsem do sektoru, byl zrovna u naší branky, zvedl šálu a Lukáš Plšek mi zamával. V průběhu chvilky přišli i ostatní ale to už náš brankář nemával, to by se chudák unavil, v kotli nás bylo údajně 58.

 

První třetina byla asi tak zábavná, jak hodina fyziky. Mám pocit, že jsme snad ani nevystřelili na branku. Ani se moc nefandilo, Bubeník byl úplně šrot a musel to převzít Alexej a to je úplně něco úžasného, jak on má šikovné ruce. Ve druhé třetině se konečně začalo něco dít, nejdřív jsme dostali branku, což se nám nelíbilo. Ale hned vzápětí vystřelil z nególové pozice Knebl a k údivu všech bylo vyrovnáno. Po zápase mi jeden ze vsetínských hráčů řekl, že Knebl by dal branku snad i z šatny. Poslední čtyři zápasy, čtyři branky - TO BY ŠLO! Pak jsme začali nesmyslně faulovat, rozhodčí všechny naše fauly viděl a hráli jsme asi týden ve třech. Naštěstí máme v brance čaroděje a dostali jsme jedinou branku. Za stavu 2:1 se šlo i do kabin. Měl jsem sraz s jedním domácím fanouškem a ten říkal, že chytneme šestku. Jenže já měl argument, který letos platil zatím vždy. Když nejede Kuchař, bereme body. A na má slova dojde.

 

Třetí třetina byla hodně zábavná, valil se na nás jeden útok za druhým a Plch chytal a chytal a chytal a pořad to bylo pro nás ještě nadějné. Pak jsme jednou zaútočili, Jurík podržel puk, zakvedlal, nahrál Tesilovi a bylo vyrovnáno. Zbytek třetiny opustil puk naše obranné pásmo jen, když mířil na icing. Plch ale opravdu měl svůj den. No řekl si prostě, že góla nedostane. Odpočítali jsme poslední vteřiny a brali cenný bod. Prodloužení bylo krátké, Šumperk zaútočil, Tesil ujel, vypálil, Mikeš dojel, dorazil a dva body byly naše. Vypukly velké oslavy, ten skočil na toho, ta na tu a všichni byli rádi. Vydal jsem se k naší šatně, kouč zase zářil, shodli jsme se, že to byla klika. Plšek taky zářil, tak jediný kdo byl naštvaný byl Jurík, který si vsadil dvojku :-D.

 

Zpáteční cesta byla jedna velká šou. Jen sem některé výtečníky musel dovléct do busu, za jedno ucho sem držel Boixe a za druhé Hřebíka (teď trošku kecám). V autobuse měl velké pěvecké sólo Alexej, ten chlapec je opravdu talent. Jeho umění tak nadchlo Zvonečka, že začal velice hezky tančit. Říká se, že v každém správném příběhu musí být i láska. A v tom našem samozřejmě nechyběla. Boix tak dlouho nadbíhal jedné slečně, až ji chytl zleva i zprava, ale i tak vypadal moc spokojeně, jestli to nebude láska ooo. Ale pokřik, který se mi nejvíc líbil zněl: ,,Víťo, proč ty nefandíš." To mě fakt pobavilo. Jinak cesta proběhla v pohodě, některé sice asi zmohla únava. Jinak se během zpáteční cesty trénoval jeden nový pokřik a ten je hodně parádní, zpíval se zhruba tak hodinu, hlavně CFC se hodně líbil. Snad se ujme. Zase by se našlo i něco, co mi vadilo, ale nebudu to moc rozebírat. Jen dotyčnému vzkazuju, jestli ještě jednou předvede to, co předvedl, tak nejenom, že mu smažu příspěvek, ale bude to taky to poslední, co na fóru předvede.