Tak máme za sebou další vítězný výjezd. Tentokráte do města, kde se slušný člověk bojí jít večer sám. Nás jelo naštěstí v autobusech 91 (dva autobusy), tak jsme se nebáli vlka (zubra) nic. Sraz na výjezd byl tradičně o půl čtvrté a už kolem třetí hodiny bylo viděno několik menších či větších skupinek u Lapače.

 Přijely dva autobusy a nějak jsme se do nich rozdělili. Naše sestava byla celkem mladá, jen vzadu sedělo pár „veteránů“. Tak třeba díky Plhovi, scouserovi (snad sem to dobře napsal) a Rst jsme měli i rubriku zpátky do minulosti. O zábavu se staral zase Alexej a o přísun alkoholu naše omladina. Musím se přiznat, že jsem měl z toho výjezdu menší obavy, a tak jsem volil raději nenápadné oblečení.

 S Kostičem nás tradičně vybrali jako neschopnější k nákupu lístku, ještě předtím k nám přistoupil policajt a řekl, jak to bude asi vypadat. Nákup lístku proběhl úplně v pohodě, nikdo si nás nevšímal. Chtěli jsme jít ještě před zápasem do hospody, ale byla úplně zaplněná, tak jsme zamířili k nám do sektoru. Už tam bylo pár lidí, kteří přijeli po vlastní ose. Před začátkem zápasu jsme spustili pár pokřiků a domácí taktně mlčeli. Jakmile nastupovala mužstva na led, tak se spustilo hromové hurá či fuj, dle chuti.

 Zápas se pro nás nevyvíjel dobře, a to zejména kvůli té "pruhované sv*ni." První dvě třetiny nás vylučoval i za křivý pohled. Náš kotel to dost špatně snášel (po zápase mi kouč mimo záznam řekl, že to bylo něco šíleného, a že jeho otec nás řezal na minulém výjezdu) a pak že nepadá jablko daleko od stromu. Plšek ale chytal jako vždy fantasticky. Všechny vymyšlené přesilovky jsme ubránili a šli do kabin po první části bez branek. Před druhou třetinou za mnou došel silně opilý týpek a zeptal se, která se bude hrát třetina. Ve druhé třetině pokračoval stejný trend pana rozhodčího, ale my dali branku i v oslabení. Celou tu dobu se fandilo velice slušně a nahlas a to na obou stranách. Když ve druhé třetině neodpískal sudí likvidační faul na Šimka a my málem inkasovali, tak jsem spustil hodně sprostých slov na adresu rozhodčího. Vedle mě stál první třetinu Majklos a ten zápas prožíval hodně zvláštním způsobem, každou soupeřovu šanci se ozvalo ouu, aaa, jeeee, ufff, jak v pornu.

 Ve třetí třetině se stalo to, co čekal snad každý – Marek Knebl dal branku. K němu mám dvě takové menší historky. Po zápase sem psal Hromadovi (brankář juniorů), že jsme vyhráli 4:2, a že s ním bychom vyhráli s nulou. Odepsal, že to sledoval na onlajnu, a že když máme v týmu Marekjů Kneblijů, že to jde samo. Ten samý den mi na ICQ napsal dorostenec Podešva a ptal se, jaký dal gól Knebl. Tak se ho ptám, proč to chce vědět. Říkal, že se vsadil s kamarádem, že ho dal z metru do prázdné branky. Tak je náš dorostenec bohatší o kilo. Zápas jsme jinak vyhráli, dle mě zaslouženě, když jsme hráli výjimečně v pěti, tak jsme byli lepší, žel bohu to častokrát nebylo. O to je myslím vítězství sladší. Po zápase se strhla menší mela za brankou. Já se ale musel nějak dostat právě přes ni ke kabinám. Víťa řekl, že nemám šanci projít, přelezl jsem zábradlí, ukázal pressku a bylo to.

 U kabin ani nebylo moc veselo, vypadalo to, že jsou kluci úplně hotoví. Kouč ale zářil jak sluníčko. Poděs zase mluvil jen o „panu“ rozhodčím a leccos naznačoval. Jelikož jsem nevěděl, jak se dostanu ze zimáku ven, tak jsem se slušně zeptal ledaře: Prosím Vás kudy se dostanu ven, tama, odkud si přišel. Když jsem namítl, že už je tam zamčeno, tak mi poradil podruhé: dveřmi. Není nad ochotu místních lidí. Nakonec jsem se ven nějak vymotal, ale netušil jsem, jestli mě policajti pustí k autobusu. Zeptali se jen, co tu dělám. Řekl jsem, že su ze Vsetína a bylo. Brána byla obložena našimi fandy a v první linii stál Marek. Odjezd proběhl bez zádrhelů. Byl to asi nejlepší výjezd, skvělá atmosféra, 200 fandů v kotli, a kdyby nebylo blbých řečí Ufona a kdyby jel Marek našim busem, tak by to nemělo chybu. Děkuji všem, co se zúčastnilo. Jen houšť a větší kapky takových výjezdů. Jo a potvrdilo se to, co vždy. Když nejede Kuchař, tak se vyhrává. V neděli ahoj! Vsetín forever.