Na Lapač ve čtyřech, aneb jaká je společnost vsetínských fans?!?!
Tento víkend jsme se chystali vypravit na hokej na Vsetín a díky shodě okolností jsme z Prahy vyjížděli ve čtyřech. Nechtěl bych ale předbíhat, protože samotná zábava začínala v Praze již v sobotu odpoledne. Rozhodně jsme se nenudili, vrcholem víkendu však bylo utkání Vsetína! Právě v sobotu odpoledne jsem se měl sejít v Praze s Markem, Misalou a suim, kteří do Prahy přijeli za účelem podívat se na koncert slovenské skupiny Ine kafé. Sraz byl naplánovaný „u koně“, ale netrvalo dlouho a přišla zpráva, že se vsetínské trio jde podívat do kina. Čekal jsem tedy před kinem. 
Za několik desítek minut opravdu ze sálu vylezl Marek s Misalou, za kterými se krčil sui. Nicméně jeho hlas byl slyšet velice důrazně. Odebrali jsme se směrem do Tesca, kde jsme si nakoupili jídlo a pití a věci jsme si odložili v bytě, v centru Prahy, kde jsme pozděli také přespali. Cestou však sui viděl vchod do vestibulu metra a velmi nadšeně se ptal: „Pojedeme metrem?“ Zasmáli jsme se a pokračovali v cestě do bytu. Dorazili jsme a po chvilce přišel povel k odchodu a tak jsme vyrazili na koncert. Koncert byl pěkný, dost lidí tam zpívalo a Misala se bavila stejně dobře, jako kdybychom vyhráli titul :-) Po koncertě jsem zhodnotil, že příště půjdu raději na hokej, než na koncert, protože nekonečné čekání na bundy bylo opravdu unavující. Nakonec jsme se dočkali a vyrazili ke stánku k občerstvení, kde Marek s chutí zaplatil za pivo (34,-) a minerálku (30,-) neuvěřitelnou částku 100 ,- :-D
Když jsme dorazili do bytu, uskromnil jsem se a suimu nabídl postel, Markovi s Misalou nafukovací dvojlůžko a sám jsem se usídlil na zem. V noci jsem toho litoval, protože dlažba byla studená a tak jsem se budil. Samozřejmě tomu pomohlo suiho „kvíkání“, které provázelo jeho spaní (AHOJ sui). Ráno, v 8:00, jsme se tomu všichni zasmáli a vyrazili jsme na vlak. Cesta utíkala velice rychle a příjemně, protože až na několik přestávek se stále mluvilo nebo fandilo (Marek a Marek nananana…). Cestou nás dokázal oslovit jen průvodčí a chuť na pivo, která vydržela až do Olomouce, kde jsme si nakoupili zásoby nepopulární značky Zubr.
Na Vsetín jsme dojeli s velkým předstihem v domění, že budeme malovat nějaké obrázky, z čehož nakonec sešlo. Na oběd jsme si zašli do restaurace nedaleko nádraží, kde jsme si dali velmi chutný oběd. Paní servírka kontrolovala při objednávání občanky, ale jen Markovi - bohudík :-). Do Esa jsme dorazili kolem 14:30 a seděli jsme tam téměř až do začátku zápasu, před kterým jsme byli s Boixem a Markem vyzvednout sektorovku a ostatní vlajky. Hokej popisovat nebudu, od toho máme naše skvělé stránky http://hc-vsetin.cz , na kterých je i report ze zápasu.
Atmosféra byla celkově dobrá, ale první třetina se mi zdála docela vlažná a nacházelo se dost chvil, i když krátkých, kdy se nefandilo. Ve druhé třetině jsme se rozhodli, že půjdeme zkusit rozeřvat ze sezení pokřik: ,,Co vy zpíváte?“ Když mi před pár měsíci říkali kluci, že to je nemožné, nevěřil jsem jim a tak jsme vyrazili začátkem druhé třetiny směr sezení, kde jsme rozdali text a pokoušeli se rozeřvat stání. Nicméně přišlo něco, pro mne nečekaného – nadávky a urážení od několika, francouzskými holemi doprovázenými, pánů, kteří jen uráželi a nadávali, že nevidí na hokej a tak jsem byl poprvé zklamán z lidí na Vsetíně. Ve třetí třetině se fandilo velmi slušně a dopomáhal tomu i výsledek a bojovný výkon hráčů, kteří nakonec vyhráli 4:3.
Po zápase jsme opět uklidili všechny vlajky a odebrali jsme se s Markem na vsetínské nádraží, kde jsme vyčkávali přijezdu vlaku. Marek mě doprovodil až do Města placatých ocasů a tak jsem pokračoval sám. V Hranicích jsem přestupoval a do Prahy jsem dorazil chvíli před půlnocí, doma jsem byl po jedné.
Celkový výjezd hodnotím velmi kladně, chtěl bych ještě jednou vyzdvihnout Marka, který dokázal svým vyjadřováním suiho dostat do situace, kdy byl ticho a neměl co odpovědět, což jsem od nikoho neviděl :-) Vsetínu fanděte stále a do Přerova s odvahou! Jebat Meo!
(foto: fellippe) -Zelí-
