Vlak zastavil na malém, vsetínském nádražíčku 15 minut po jedné hodině a nutno dodat, že jsme nenabrali žádné zpoždění. Jelikož jsme na Vsetín dorazili s velikým předstihem, rozhodli jsme se, že se stavíme s Honzou u mé babičky v Huslenkách. Pepa s tátou se od nás oddělili hned po příjezdu na Vsetín, takže jsme jeli jen ve dvou. Babička nás skvěle pohostila, za což ji patří veliké DÍK. Neříct stop, tak tam jíme doteď J Hned dalším spojem jsme se vrátili na Vsetín, kde jsme zamířili do Esa.

     Eso zelo prázdnotou, nicméně jeden stůl byl celkem slušně obsazen a krom Boixe, jeho bráchy a slečny Zelenkové (neplést se Zelího sestrou) tu sedělo dalších 6 lidí, které bohužel jmény neznám. Chyběl mi tam docela taťka Víťa, který byl na tradičním jednání s p. Pavelcem o výjezdech.  Když zbývalo patnáct minut do zápasu zaplatili jsme útratu a šli jsme si koupit lístek. Stavili jsme se ještě ve fanshopu, kde jsme zažili celkem zklamání z nových šál. Jejich podoba je vcelku velmi jednoduchá a možná by bylo dobré, kdyby byl větší výběr suvenýrů.

    Zápas začal tradičně gólem hostí a tak jsme dotahovali ztrátu, opět úspěšně. Celková hra byla velmi slušná a výrazy ve tvářích fanoušků a diváků potěšila jak aktivní hra Vsetína, tak vítězný výsledek 6:2. Velmi se mi líbil Hrňa a Podešva, kteří vymýšleli a bavili tak ochozy. Fanoušků se oficiálně sešlo 2110. Za zmínku stojí vcelku početná skupina břeclavských fanoušků, kteří nás před zápasem zdravili pokřikem, bohužel bez odezvy. Během zápasu stadionem vlály vlajky (i ta velká sektorová ve 3. Třetině), zpívaly se chorály a pily lihoviny, to všechno přispělo k výsledku se skvělou kulisou. J

     Cesta zpět do Prahy byla extrémně dlouhá, i když časově stejná, jako vždy. Nicméně výsledek a hlavně zážitek z fandění tento problém skryl a tak se opět těšíme, až za Vsetínem vyrazíme.

 -Zelí-  (foto:Plha)