První zastávka byla plánovaná ve Vyděračově (Valmez), kde někteří naši spolujezdci kupovali lístek na jediné, pravé valašské derby. Bobři to pojali vskutku hezky, kdo chce na derby, ten musí mít i lístek na zápas s Velkým Meziříčím. Tak nám zbylo hodně papírku, s kterýma (jak vtipně řekl Boix) jsme si mohl vytřít prdel. Díky Balsojovi, který byl taky v zástupu lidí, jsem dostal dva lítsky. Původně jsem jich chtěl koupit víc, ale nakonec jsem dal za pravdu ostatním. Proč shánět lístky pro někoho, kdo nejezdí na výjezdy.

Jinak cesta proběhla standartě, jen jsme chytli nějakou sekeru a dojeli ke stadionu v momentě začátku zápasu. Zase jsem byl vybrán, abych společně s Kostičem koupil lupeny. A tradičně se na nás divali divně, když jsme chtěli 54 lístků, autobus jel tentokrát přeplněn, ale dobrých lidí se vleze. V pokladně nám tvrdili, že sektor pro hosty nemají, ale samozřejmě tam byl. Velice slušně jsme ho zaplnili (80 lidí) a v tu ránu jsme dostali branku. Hokej se hrál v Orlové velice dobrý, domácí kouč ho chválil velice a taky velice kritizoval sudího, což mě značně překvapilo. Protože sudí byl jednoznačně s jejich gólmanem hvězdou zápasu. Ale abychom byli objektivní, tak v první třetině byli domácí lepší, ve druhé jsme se zlepšili a ve třetí se hodně tlačili za vyrovnáním. Což mi připomnělo Koletkovu hlášku: „Ty debile, bubnuj!“ A ten bubeník začal bubnovat. Atmosféra byla z naší strany povedená, jen mně trošku vadí, že rozeřvávají i lidi, kteří jinak na výjezdy moc nejezdí. Ten vysoký týpek, kterého málem po zápase inzultoval Hřebík, by to neměl dělat.

Nakonec jsme dostali branku na 4:2 do prázdné a po menší strkanici jsme se odebrali směr autobus. Ještě předtím věnoval Plšek Kuchařovi sekt, který dostal jako nejlepší hráč zápasu. Četnici chtěli, abychom hned nastoupili do autobusu, ale vysvětlete to CFC. Chvili jsme čekali u plotku, když k nám doběhla velice milá místní slečna a zařvala: „vykuřte mi vy čuráci“, nejsem úplně zběhlý v této oblasti a tak jsem raději mlčel. Ale jeden z našich, nevím, kdo to byl, řekl té milé slečně, že to není technicky možné a že by snad měla ona něco mu. Nakonec jsme teda nastoupili do busu a vydali se na cestu domů. Byla velice hlasitá a pohodová. Hlavně pokřiky s přerovskou a zlínskou tématikou se autobusem hezky nesly, třeba Vesani, Vesani banda zkurvená, Ovcomrdi to jsme my, Zapalte Vsetín a nebo píseň o Petrovi Leškovi, který nešel do milionáře.

V nějaké místní dědince jsme zastavili u benzínky. Dostal jsem za úkol z vybraných peněz jít koupit nějaký lahodný mok. Paní čerpadlářka se zhrozila a řekla: „snad se po vás dopočítám,“ já ji uklidnil, že nějaké menší manko možná nastane. Zbytek cesty až na malý zádrhel proběhl v pohodě, je jsme se museli vrátit pro jednu slečnu, která omylem vystoupila. Na Lapač jsme dorazili až někdy po desáté a šli s kuchařem schovat buben. U kabin jsme potkali Vaňouse, Čerise a Čurdu. První co bylo, tak mi Čurda sebral bagetu, řekl jsem mu, že hrál hovno, ale nakonec jsem mu ji dal. Chvilku jsme s klukama kecali, řekli Vaňkovi, že o jeho dres na aukci je zájem, což on samozřejmě věděl. Jurík mi řekl, „víš, který dres si máš koupit,“ tak i já už mám vybrané. Pak jsme se klukama rozloučili a zamířil každý svou cestou.

Výjezd hodnotím velice dobře, nikdo se tentokrát nepoblil. Kostič to měl vše pod palcem. Speciální pochvalu zaslouží skupinka Taťky Víti, která obětavě sehnala lístky na derby. Dále chválím bubeníka, Balsoje i Křupkofila Boixe. Bylo to pěkné, ale páni pruhovaní nám nepřáli. Tak se hecujte na neděli a hlavně na derby. Vsetínu zdar a jebat zubra.

-SUI-